BOHYNĚ
Chladná, ale spravedlivá Morena, nádherná Lada,
matka Mokoša. Slovanské bohyně dnes už příliš nevnímáme,
ale našim prapramatkám byly důvěrně blízké.
Spoléhaly na ně, prosily je a radily se s nimi.
Bohyně byly všudypřítomné. Určovaly a řídily každodenní
život našich předků, střídání ročních období
a životně důležité zemědělské cykly.
Zdá se, že dnes se tyto bohyně kamsi vytratily.
Nevnímáme je. Nepamatujeme si je.
Může ale zmizet něco, co nás provázelo od narození až po smrt, desítky generací a tisíce let? Ne, slovanské bohyně jsou tu stále, jen jsou o něco nenápadnější. To neznamená, že se skrývají jen v pověstech, skanzenech a na folklorních festivalech. Proměnily se v archetypální bytosti, které si neseme ve společném podvědomí.
Dívají se na nás shora, nebo jsou přímo v nás, i když si to neuvědomujeme? Když poznáváme vlastnosti našich slovanských bohyň, zjišťujeme, že každá z nás v sobě má kus každé z nich. Bohyně nás inspirují, dodávají nám energii a motivují k lepším výkonům. Nezáleží na tom, jestli hledáme lék proti rakovině, jsme dirigentky, harfenistky, antropoložky nebo se věnujeme veganskému blogu.
