Květy
Telgártu
V nejtemnějších koutech naší
smutné duše rostou ty nejkrásnější květy,
vyšité na černém
smutečním brokátu.
Květy, které vyrostly v nejčistší zemi, dýchají nejvoňavější vzduch a každé ráno je očistí průzračná rosa. Jejich kořeny v zimě spí na nejchladnějším místě naší země. Rostou jen na nedotčených loukách v chráněných oblastech a nesmějí se trhat. Můžeme se na ně jen dívat a obdivovat jejich krásu a nádhernou vůni. Inspirovaly ženy, které celý život sloužily této zemi a toužily být krásné a šťastné.
Stejně jako žádný květ na zemi není stejný
ani dokonalý, vyšívaly ženy
na své zástěrky nedokonale krásné květy,
do nichž vkládaly hluboko ukryté smutky a obavy.
V každém stehu výšivky se skrývá
příběh jedné z nás.
Barevné květy jako radost vždy vyrostou
z černého popela smutku.
Jsou to ony, jsme to my – Květy Telgártu.
