Jak jistě víte, v březnu letošního roku jsem strávila hodně dní na východním Slovensku. Jezdila jsem tam už v předchozích letech. Při každé návštěvě jsem objevovala nové směry, které mě někam posunuly, i když jsem často skončila ve slepé uličce. Když mi v muzejních depozitářích řekli „víc toho bohužel nemáme“ nebo mě starostové odbyli slovy „v naší vesnici kroje nikdy nebyly, žiju tu přes šedesát let a žádný si nepamatuju“, moje zvědavost rostla. Zpočátku jsem k tématu východního Slovenska přistupovala stejně jako dosud, vizuálně. Časem jsem zjistila, že tento přístup nikam nevede. Začala jsem tedy téma zkoumat z pohledu kultury. Poprvé jsem se ptala na kulturu a najednou se přede mnou otevíraly další a další dveře. Pověstné „na východě nic není“ zdaleka neplatí. Na východě toho je tolik a je to tak pozoruhodné, že jsme i úzký výběr museli rozdělit do čtyř celků. Do jedné malé série by se nám nevešel. Projekt Východní epopej představuje čtyři místa východního Slovenska, jejichž kroje nás inspirovaly ke čtyřem limitovaným sériím, které vám postupně ukážeme od září do prosince. Nemohu se dočkat, až je uvidíte.
Petra
Kroj ze Svidníku jsme našli v knize o krojích východního Slovenska a na první pohled nás zaujaly hlavně jemné kvítky vyšité na zástěrce. Až přímo ve Svidníku jsme zjistili, že jde o typické makovické květy, pojmenované podle vrchu Makovica. Jsou výrazným prvkem tohoto kroje a díky nim se dá odlišit od ostatních. Série má dvě barevné varianty, vínovou a tmavě modrou. Vínovou jsme zvolili podle typické barvy okvětních lístků většiny květů. Doplnili jsme ji tmavou modří. Kroj je sice černý, ale černou barvu v minulosti nešlo získat přirozeně, a tak byla většina krojů tmavě modrá.
Zahalená tajemstvím a donedávna ukrytá ve staré knize. Výšivka z kroje s překrásným vzorem geometricky skládaných květů, které jsme vdechli nový život a vynesli na světlo, aby po letech znovu zazářila. Naše Bogliarka.
Třetí část Východní epopeje inspirovala výšivka z obce Bogliarka, kterou jsme našli v knize.
Někteří říkají, že „méně je více“, a my si dovolíme nesouhlasit. Kdo srdcem cítí naše kořeny a obdivuje práci generací žen před námi, ví, že „více je vždy více“. Vytvářet nádherné, barevné, bohatě zdobené kroje v době naprosté chudoby, být s přírodou tak spjatý, že přenesete louku plnou květů na vlastní oděv, vyšívat za tmy při svíčce rukama upracovanýma od těžké fyzické práce. To jsou naše kořeny, které studujeme a kterých si vážíme natolik, že nás inspirují k tvorbě současných šperků. Minimalismus, geometrii ani tvary bez podstaty ve Východní epopeji nenajdete. Tvoříme věci s hloubkou, stále se posouváme a vytváříme nový design pevně ukotvený v zemi. Stejně jako květ nemůže rozkvést bez kořenů v zemi, nemůže naše tvorba vzniknout bez inspirace.
„Tento pestrobarevný kroj z Vyšných Ružbach jsem měla vyhlédnutý už delší dobu. Stejně jako u většiny inspirací pro svou tvorbu jsem ho chtěla vidět naživo, poznat přírodu a atmosféru místa, kde lidé kdysi takové nádherně vyšívané kroje nosili. Právě ve Vyšných Ružbachách se mi toto léto neplánovaně splnil velký sen. Do kroje oblékli mě, což už samo o sobě byla velká čest, i obě moje dívky. Kroj je nádherný a ještě krásnější byli lidé, kteří mi ochotně ukázali svou sbírku. Moc jim za to děkuji. Všechno, co zažívám na cestách za inspirací, ve mně zůstává a dříve či později se projeví v mé tvorbě. Bohatost ružbašského kroje se promítla do každého šperku, který inspiroval.“
Harmonie, svoboda a rozmanitost. Tak se dá popsat pohled na louku plnou květů, které hrají všemi barvami světa. Každý kvítek má na louce své čestné místo a v souznění s ostatními tvoří nádhernou pestrobarevnou podívanou. To vše představuje nová část šperků Východní epopeje, kterou inspiroval kroj z Vyšných Ružbach.
Sladká vůně růží a pivoněk. I takovou podobu může dostat původní ornament z kroje z obce Hudcovce, když ho ve špercích proměníme v současný motiv.